V klubovně je ryk a kravál jako obvykle. Vejdu – plno lidí a všude poházené papíry, provázky, špejle a ještě jednou všude nepořádek. Není se co divit – když se sejde oddílo, tak to tak potom taky vypadá. A když se dělaj draci – létají papíry. Večer je konečně hotovo. Zítra je jdeme vypustit
Ráno se celá naše banda schází na nádraží. Jede se směr Kolby. Z bezpečnostních důvodů jeli draci autem, protože mnozí z našich dětí by nebyly schopny je dovézt v jednom, nepoškozeném kusu.
Rozebíráme si naše výtvory a sápeme se do kopce. Navrchu moc nefouká, ale přece něco. Nejzapálenejší jsou samozřejmě ti nejmenší , kteří si je, když jim nelétají, pletou s pluhem a orají kopec, na což ovšem draci nejsou stavění a máme první oběti. Naštěstí je k dispozici plně vybavená dračí lékárnička. Našimi nejúspěšnějšími draky byli drak – pohřebák (tmavý drak, ozdobený černými fáborky), drak – rybář (pouštění z torza rybářské udice) a „krabicový“ drak, který létal i za bezvětří. Létal tak vysoko, že sme jeho původně 100 metrový vlasec museli vyměnit za dvojnásobný a přesto to bylo málo a mohl létat ještě více.