2. oddíl Jaguáři VranoviceElektronická kronika našeho oddílu.
Skautské středisko Vranovice uspořádalo svůj první ples.Tato jedinečná akce dala příležitost všem lesním příznivcům, aby změnili prostředí. Aby na sebe vzali formální oděv a bavili se jinak, než je pro ně běžné. Nebyli to ovšem jen oni, kteří si mohli užívat sál s podsadovými stany, velmi příjemné šatnářky nebo šikovnou obsluhu u baru.
Den sesterství (také Vzpomínkový den či Den zamyšlení) je mezinárodní svátek přátelství, který slaví skautky a světlušky celého světa 22. února. Toho dne se narodili zakladatel skautingu Robert Baden-Powell (22. 2. 1857) a jeho žena Olave (22. 2. 1889). Proto se tento den skautky a světlušky schází a tráví spolu příjemné chvilky.
Svátek sesterství jsme slavily 14. února společně se skautkami z celého střediska. Všichni jsme se setkaly v Uherčicích, kde nás vesele přivítaly ostatní děvčata a brzy začal program. Většina z nás jsme se již znaly, ale kvůli nováčkům byl začátek programu určen seznamování a veselým hrám.
Na pětatřicet skautů a skautek všeho věku i hrstka rodičů se poslední den kalendářního roku rozhodli pro již tradiční výšlap s názvem přechod Kolb. V půl deváté se zástupci oddílů z Vranovic, Pohořelic a Hustopečí sešli u vranovické klubovny za slabého mrholení a měli před sebou nelehký cíl, urazit více jak patnáct kilometrů mnohdy i cestou necestou.
Po dvou letech jsme se zase rozhodli vydat na mohylu na Ivančeně pod Lysou horou. Za základnu pro naše výlety (byli jsme i jinde než na Ivančeně) nám posloužila klubovna skautů ve Frýdku- Místku. První takovýto výlet jsme podnikli za sochou Radegasta. Přijeli jsme do Frenštátu pod Radhoštěm, no a když už jsme tam byli, tak že se podíváme na jeho originální sochu na radnici. Ale chyba lávky a první smůla výpravy, zrovna 28. října zrovna na radnicích moc otevřeno nebývá. Alespoň jsme se připojili ke shromáždění, které se konalo právě k tomuto významnému datu, a vyslechli si o zásluhách sokolů na vzniku ČSR. Pak už nás cesta vedla přímo na Pustevny. Ještě pod nimi, v Trojanovicích, jsme narazili na první sníh (možná už jiný letos nepotkáme, snad ale ne), čehož někteří z nás náležitě využili. Samozřejmě jsme nemohli odejít bez fotky u sochy Radegasta.
Výlet číslo 2 byl naplánován na mohylu na Ivančeně pod Lysou horou. Jde o památník za nacisty popravené skauty, kam každý z příchozích přinese kamínek z místa, odkud pochází, nebo které je mu jinak blízké. Například Neil Armstrong, první člověk na Měsíci a také skaut, sem nechal poslat i kousek Měsíce. Trošku jsme se při cestě vlakem zatoulali (druhé „štěstí“), ale i toho jsme využili a alespoň si prohlédli dřevěný kostelík v Kunčicích pod Ondřejníkem a infotabuli o výsadku Wolfram. Po této neplánované zastávce jsme konečně vyrazili směr Ivančena. Při cestě nám došla voda, kterou jsme naštěstí mohli doplnit u studánky (samozřejmě pitné). Zato u mohyly se nám naskytl nádherný výhled na okolní krajinu při západu slunce.
Když už jsme se jednou táhli tak daleko až do Frýdku, rozhodli jsme se při zpáteční cestě navštívit Štramberk s místní Trúbou a také sousedící Kopřivnici s muzeem Tatry. Jak už to tak bývá, zrovna pod Trúbou ale některým z nás došli síly (po dvou dnech chůze a ještě nutnosti dostat se asi 2 km do Kopřivnice se není co divit) a tak jsme šli aspoň do té Tatry. Došli jsme tam těsně po zavírací době. Třetí smůla. Aspoň jsme měli čas detailně si prohlédnout vystavenou Slovenskou strelu před muzeem a pak rovnou na vlak a domů.
Prázdniny nám zase utekly a tak nastal začátek nejen roku školního, ale i skautského a to jak jinak než u tradičního ohně. Celý oddíl jsme se sešli poslední prázdninové pondělí u naší klubovny. Opékaly se špekáčky (nebo i cokoliv jiného), zpívalo se a hrály se různé hry (jedna na fotce). Ale hlavně jsme tu byli my, vranovičtí skauti (a taky skautky) a po letním spánku se zase pustili do díla.
Jako vždycky tak i letos hledáme nové členy do našich družin. Schůzky se konají v pondělí pro vlčata (kluci 1 – 4(5) třída) od 16:30 do 18:00, v úterý je od 17:00 do 19:00 schůzka skautů (kluci 10 – 15+ let), středeční odpoledne od 17:00 do 18:30 patří světluškám (holky 1 – 4 (5) třída) a ve čtvrtek se schází od 17:00 do 19:00 naše skautky (holky 10 – 15+ let). Kdokoliv je vítán na kterékoliv schůzce, kde dostane také info jak to vlastně u nás chodí.
Tábor jsme zahájili již na počátku prázdnin po kratší odmlce v krásném prostředí lesa a rybníka kousek od Dobrohoště u Dačic. Novinkou tohoto roku bylo rozdělení táborových turnusů podle věku účastníků a ne podle oddílů (stylem sám si sám). Díky tomuto se mohli například skauti našeho vranovického oddílu strávit více času se skauty také z Hustopeč a Pohořelic, se kterými by se jinak potkali pouze na střediskových akcích.
Zpět ale k táboru. Letošní celotáborou hrou (CTH) bylo putování časem. Děti takto prošli časové období velkým třeskem počínaje a příštími letními olympijskými hrami konče. Samozřejmě jsme nemohli zapomenout na oblíbené části lidské historie jako byla například antika nebo ty pro nás skauty významné, jako vznik skautingu nebo jeho několikeré zakázání a obnovení u nás. Večery nám u rybníka „zpříjemňovaly“ dlouho do noci pořádané koncerty žab z celého širého okolí (a to si potom zkuste v tom kraválu usnout!).
Tradicí je pořádání celodenního nebo dvoudenního výletu. Aby nám to nebylo líto, letos jsme si dali radši oba dva. Kratší nás zavedl do královského města Jemnice a tamního zámku, delší výlet vedl podél linie bývalého československého opevněn a zavedl nás i na hrad Landštejn. Z důvodu právě se konajícího dne pondělí nebyla tato památka otevřena ale po našem dlouhém obléhání (cca 20 minut) byl hrad dobit a kastelánovi nezbylo nic jiného než nás vpustit dovnitř na prohlídku.
Celým táborem nás provázelo krásné, i když někdy až moc teplé, počasí (pomineme-li dvě přeháňky). Co ale určitě nesmím opomenout zmínit je táborová soutěž „Tábor hledá talent“ ve které jsme po několik večerů mohli shlédnout vystoupení vskutku velmi nadaných účastníků našeho letošního tábora.
V klubovně je ryk a kravál jako obvykle. Vejdu – plno lidí a všude poházené papíry, provázky, špejle a ještě jednou všude nepořádek. Není se co divit – když se sejde oddílo, tak to tak potom taky vypadá. A když se dělaj draci – létají papíry. Večer je konečně hotovo. Zítra je jdeme vypustit
Ráno se celá naše banda schází na nádraží. Jede se směr Kolby. Z bezpečnostních důvodů jeli draci autem, protože mnozí z našich dětí by nebyly schopny je dovézt v jednom, nepoškozeném kusu.
Rozebíráme si naše výtvory a sápeme se do kopce. Navrchu moc nefouká, ale přece něco. Nejzapálenejší jsou samozřejmě ti nejmenší , kteří si je, když jim nelétají, pletou s pluhem a orají kopec, na což ovšem draci nejsou stavění a máme první oběti. Naštěstí je k dispozici plně vybavená dračí lékárnička. Našimi nejúspěšnějšími draky byli drak – pohřebák (tmavý drak, ozdobený černými fáborky), drak – rybář (pouštění z torza rybářské udice) a „krabicový“ drak, který létal i za bezvětří. Létal tak vysoko, že sme jeho původně 100 metrový vlasec museli vyměnit za dvojnásobný a přesto to bylo málo a mohl létat ještě více.
Krátké informace o dění v táboře skončily v úterý 11. 8. Důvodem byl vybitý mobil, který ležel dva dny v místním obchodě, kam jsem jej dal na dobití. Zkusím tedy shrnout, co se dělo ve zbývajících dnech našeho tábora alespoň nyní.
Středa 12. 8.
Bude doplněno.
Čtvrtek 13. 8. — Piráti
Na tento den byl naplánován druhý jednodenní výlet do nedalekého zámku v Budišově, který slouží jako depozitář preparovaných zvířat Moravského zemského muzea. Vyrazili jsme hned po nástupu, protože naše prohlídka začínala úderem 11. hodiny. Nakonec jsme na zámek doslova doběhli pět minut po 11.
Po téměř dvouhodinové prohlídce jsme poobědvali na nádvoří zámku a vyrazili opět do tábora.
Po návratu do tábora byl chvíli čas na odpočinek. Najednou se v táboře objevili piráti, a začli rabovat kuchyň a zásoby z ní. Většině pirátů se podařilo utéct, jeden byl však zajat. Nejprve jej chtěli umučit, ale pirát slíbil, že jim dá mapu k pokladu. Skupiny jedna po druhé vyrazily za pokladem.
Mezi tím jsme v táboře připravili hostinu, na slavnostní tabuli nechyběly takové dobrůtky jako jednohubky (či spíše jednochlebáky), ovoce, sladkosti ale třeba i Kofola, džusy či limonády. To vše ku příležitosti návratu Robinsona do rodného Yorku.
Pátek 14. 8. — Návštěvní den
Předposlední táborový den byl opět slunečný. Ráno vyrazili táborníci na poslední vycházku do okolí pod vedením Leničky a Pavlíny. Po obědě již byl poměrně volný program — hrálo se Ringo a další drobné hry. V průběhu odpoledne přijíždeli rodiče (i prarodiče) navštívit naše táborníky. Většina rodičů se účastnila i slavnostního závěrečného táboráku, na kterém byli vyhlášeni vítězové táborového bodování.
Sobota 15. 8. — Návrat domů
Sobota je tradičně ve znamení velkého balení a odjezdu domů. Nebylo tomu jinak i letos. Po odjezdu rodičů s dětmi jsme začli bourat tábor. Domů jsme se dostali kolem páté odpoledne. Na tábořišti po nás zbyla prázdná louka a to, že zde proběhly tři čtrnáctidenní turnusy připomínaly jen půdorysy stanů a mostek přes potok, který jsme nechali stát.
Počasí: celý den se střídaly přeháňky se sluníčkem.
Ráno jsme se probudili do deštivého rána. Po nástupu se počasí trochu ukáznilo a mohla začít Robinsoniáda. V prvním bloku čekaly disciplíny: kuželky, vrh houbičkou, onlyovky, moučné červy, skákání v pytli, jednotaška a řezání koláčů. Po svačině ještě mohli soutěžící poměřit své síly v odpalování špačka, tangramech, golfu, hod botou a kroužky.
Po vynikajícím obědě (měli jsme smažené cukety) a poledním klidu jsme vyrazili na velkou bojovku Blokáda. Po večerním nástupu jsme si zahráli ufobal a těsně před večerkou navštívil tábor Pátek.
Počasí: Polojasno, k večeru zataženo s několika blesky.
Dnes přišel, poněkud netradičně po ranním nástupu, Robinson a odhalil další část svého příběhu. Pak vyrazilo osazenstvo pod Tačudovým vedením na výpravu za ametysty, jejichž ložisko se rozkládalo nedaleko od tábora.
Před obědem ještě družinky stihly zachránit Pátkova otce (nejmenší člen družiny). Ten měl zlomeninu ruky a nohy a úkolem bylo ošetřit a transportovat do tábora.
Po obědě a poledním klidu následovala série Indiánských her pod vedením Žanka.
Před večeří ještě běhací hra v táboře Kryštůfek Kolumbín.
Po večerním nástupu jsme se sešli v jídelně. Zpívaly se písničky, družinky povídaly zážitky z Akce špendlík a nakonec dostali „neošátkovaní“ své skaútské šátky.